10 argumentů pro dřevostavby
1. Tepelná izolace
Z hlediska tepelně izolačních vlastností je dřevo jedním z nejdokonalejších materiálů. Přirozený obsah vzduchových buněk ve dřevě zajišťuje ve srovnání s jinými materiály minimální vodivost tepla. V zimě tedy do dřevostavby proniká méně chladu a v létě zase minimum tepla. Už ve standardním provedení tak mohou být dřevostavby konstruovány jako energeticky úsporné domy při relativně malé tloušťce obvodové stěny a stávají se tak dokonalými kandidáty na energeticky úsporné nebo pasivní domy.
2. Hospodárný provoz
Dřevostavby nabízejí nejlepší předpoklady také pro integraci moderních systémů technického zařízení. Kontrolovaná výměna vzduchu eliminuje tepelné ztráty při větrání, zpětné získávání tepla (rekuperace) a využití solární techniky patří stále častěji ke standardnímu vybavení dřevostavby. Nemusí tomu tak ovšem být bezpodmínečně: všechna tato zařízení nezbytná v pasivním domě mohou v kvalitně provedené dřevostavbě chybět, aniž by tím utrpěla její kvalita nebo nízké provozní náklady. Zejména v menších, kvalitně izolovaných domech můžeme vytápět přímotopy s minimálními pořizovacími i provozními náklady.
3. Zdravé bydlení
Dřevo obecně působí velmi pozitivně na lidskou psychiku i na imunitní systém. Obecně známý je také fakt, že dřevo dokáže vyrovnávat vlhkost v interiéru: při jejím přebytku ji dokáže absorbovat a naopak uvolnit, pokud je vzduch příliš suchý. Díky tomu vzniká stabilní klima vyhovující zejména astmatikům a alergikům. Vyšší povrchová teplota dřeva se projevuje pozitivně zejména v zimě: už při nižším výkonu topného systému se dřevostavby efektivně ohřívají. Nízká akumulace tepla je v tomto případě spíše výhodou než nedostatkem: moderní vytápěcí systémy počítají spíše s nižším, ale stabilním výkonem.
4. Nehořlavost
Jednou z nejčastěji vytýkaných neřestí dřevostaveb je jejich hořlavost. Není třeba zastírat, že dřevo hoří, nevznítí se však nikdy samo od sebe. Požáry v budovách vznikají téměř výhradně vzplanutím vnitřního vybavení, nikoliv konstrukčního materiálu! Výhodou dřevostavby je však předvídatelnost jejího hoření. Co to znamená? Masivní dřevo při požáru na povrchu uhelnatí a brání tak rozšíření plamene do hloubky, takže i ohořelá konstrukce stále drží tvar a zachovává si svou nosnost.
Ve vícevrstvých konstrukcích na bázi dřeva zase brzdí rozšíření plamene dokonalá těsnost stěn a absence dutých prostor. Kromě toho jsou součástí panelových sendvičů stavební desky z nehořlavých materiálů: pokud nebyla zasažena vnitřní část konstrukce, teoreticky stačí je po požáru pouze vyměnit.
5. Možnost stavby svépomocí
Zatímco před dvaceti třiceti lety se stavěly rodinné domy svépomocí celkem samozřejmě, v současné době uvidíme pracovat majitele na stavbě vlastního domu jen zřídka. Nejde ani tak o to, že by mladší generace nebyla řemeslně zdatná, ale spíše o to, že uvážíme-li časovou náročnost svépomocných prací a nutnost naučit se zacházet s moderními materiály, investujeme do stavby prostřednictvím vlastních sil často více peněz, než kolik bychom zaplatili stavební firmě. V tomto směru se dřevostavba neliší od jiných technologií: dokážeme-li kvalitně instalovat sádrokartonové obklady, položit suchou podlahu nebo vymalovat a taková práce nám bude činit radost, pak můžeme přiložit ruku k dílu i při stavbě dřevěného domu.
6. Solidní trvanlivost
Průměrná životnost či lépe řečeno užitečnost domu na bázi dřeva se pohybuje mezi 80 a 100 lety, někteří výrobci garantují až o čtvrtinu více. Dřevostavby ve skanzenech a moderní civilizací nepostižených sídlech však dokazují, že ve skutečnosti může být trvanlivost dřevěného domu několikanásobně vyšší. Předpokladem je samozřejmě kvalitní projekt a odborné provedení, v tom se ale dřevostavba nijak neliší od zděného domu.
7. Ochrana bez chemie
Odborně projektovaná dřevostavba se díky konstruktivní ochraně dřeva obejde zcela bez chemických přípravků – nepoškodí ji horko, mráz, koroze ani škodlivé látky ve vzduchu. Jediný potenciální problém tak představuje vlhkost. Dřevo určené do zabudovávaných konstrukcí obsahuje pouze velmi malé procento zbytkové vlhkosti, takže nehrozí ani napadení dřevokazným hmyzem. V exteriéru musí být splněn požadavek konstruktivní ochrany dřeva například pomocí větších střešních přesahů, dostatečného odstupu od zeminy, okapních chodníků a podobně.
Dřevěná fasáda jako nenosný prvek nepotřebuje chemickou ochranu – při správném návrhu získá časem stříbřitou až načernalou patinu. Komu takový vzhled nevyhovuje, může použít barevné akrylátové laky nebo lazury na přírodní bázi.
8. Ochrana životního prostředí
Každý strom odebere z atmosféry během svého růstu velké množství oxidu uhličitého a váže ho ve formě neškodného uhlíku. Využití dřeva jako stavebního materiálu tuto schopnost prodlužuje a podporuje tak ekologickou rovnováhu. Každý dřevěný dům je tak vlastně drobným příspěvkem ke snížení skleníkových plynů, zejména CO2.
České lesy mají v současné době v zásobě asi 673 milionů metrů krychlových dřeva, k nimž každý rok přiroste dalších šest milionů. Pro výrobu jedné průměrné dřevostavby se spotřebuje asi 65 metrů krychlových dřeva ve formě kulatiny. Jestliže každou vteřinu přiroste asi půl kubíku dřeva, pak netrvá ani dvě minuty, než v lese vyroste materiál na jeden dřevěný dům.
Určitým paradoxem však zůstává, že pro tuzemské výrobce dřevostaveb je výhodnější nakupovat dřevo v zahraničí, zatímco české dřevo je zase ekonomičtější prodávat do zahraničí.
9. Pozitivní ekologická bilance
Dřevo jako přirozeně obnovitelný materiál potřebuje ke své „výrobě“ pouze vzduch, vodu a slunce. Malá hmotnost a nenáročné zpracování udržují energetickou spotřebu při zpracování velmi nízko a také při vlastní stavbě domu je ve srovnání s ostatními druhy technologií potřeba mnohem méně energie. Dobré tepelně izolační vlastnosti výrazně snižují spotřebu tepla a při kombinaci s moderními technickými zařízeními klesá potřeba tepla na minimum. Pozitivní je vliv dřevostaveb na životní prostředí i poté, co jejich životnost skončí: každý dřevěný dům bez ohledu na typ konstrukce lze demontovat na jednotlivé části a chemicky neošetřené dřevo použít přinejhorším jako palivo.
10. Vysoká flexibilita
Díky flexibilitě konstrukčních systémů lze každou dřevostavbu individuálně přizpůsobit nejen požadavkům stavebníka, ale také parametrům pozemku. Moderní skeletové dřevostavby jsou dokonce natolik variabilní, že dům vymezují pouze vnějšími stěnami a rozvržení půdorysu je ponecháno zcela na požadavcích stavebníka bez nutnosti přizpůsobovat se nosným stěnám. Protože stěny jsou ve srovnání se zděnými technologiemi o poznání tenčí, může dřevostavba nabídnout v průměru až o deset procent větší obytný prostor při stejné zastavěné ploše. Variabilní je také ztvárnění fasády – dřevostavba totiž může na první pohled vypadat jako běžný rodinný dům s minerální omítkou
